Děsnej Biják
...Slyšela jsem,jako by někdo v té štěrbině v boxu na vrácené knihy byl, vydávalo to jakýsi divný zvuk,jako když si starý pán odkašle... ,,Opatrně! Nikdy nevíš co se tam může skrývat!"radila mi Jeane Pomalu jsem se přibližovala,oční víčka jsem měla otevřena jako orel, Viděla jsem stín ale já byla nemohla ho rozpoznat... Podívala jsem se z okna ale žádný zástupce lidského rodu tam nebyl... ,,Já ti to říkala,někdo si z nás zase dělá pr..." sotva Jeane dořekla větu,tak se začalo dít něco nevídaného... ,,Ááááááááá!!" křičely jsme jednohlasně jako pominuté...Měly jsme brečet? nebo utéct? a nebo čekat na to,jaký nás postihne osud? Okna se začala otevírat a zase zavírat,žaluzie se stahovaly dolů a nahoru...Stály jsme tam jak omámené zlatým deštěm... Venku vzápětí začal zesilovat vítr a sílil a sílil...až doslova "vytrhl"dveře z pantů... ,,Skrč se Jeane!!!"podívala jsem se koutkem oka na létající dveře a kříčela Jeane do ucha... Ale přes ten hukot větru mě vůbec n...