Moje ňufinky

Oblaky prosvicovala jasná zlatá koule a na zem se snášela jedna slza za druhou. V dutině mohutného buku se krčil jakýsi černý tvor s velmi huňatým ohonem. ,,Jak přežiji tohle příšerné krápání, vždyť se mi promočí kožíšek a ouška mi zvlhnou, tudíž se nachladím!" To tam naříkala dospělá zoufalá veverka. Zahleděla se dolů na trávu ozdobenou kulatými perlami a hlasitě vzdychala nad prázdným žaludkem. V tu ránu běžela s pytlem kolem liška, zastavila nedaleko stromu, kde seděla veveřice a zavětřila. ,,Hmm, copak to cítím za pach?" Veverka sebou škubla a šup do své bezpečné nory. ,,Čichám masíčko, o a jak libovoučké!" prohlásila kmotra, vytasila drápy jako rytíř šavli a opatrně šplhala po stromu. Chudinka veverka se mezitím ve stísněné chvíli zamaskovala jehličím a listy. ,,Můj instinkt mi radí, že tu přebývá svačina, mňam!" oblízla se a s opatrností šplhala po stromovém kolosu. Tato liška ale postrádala mazanosti, kterou disponovala naše kamarádka. Promýšlela s jistým bro...

To, čeho se většina z nás bojí, co nám nahání strach, to, co zobrazuje naše nějděsivější představy v tom nejbělejším světle ...tedy...v té nejčernější tmě! (Uf, vyznívám jako ten chlap co odříkává tu znělku na začátku legendárního krimiseriálu Kobra 11.) V noci se zjevují různé druhy a poddruhy rozličných příšer. Mezi nejznámější a nejpříšernější patří: smrtka vysoká, červotoč nábytkonič, upír ostrozubý, škvor a jeho bratránek šváb záprdkový, tchyně masitohubá a učebnice fyziky a matematiky! Ale ty poslední dva zmíněné pojmy jsou horší než kombinace všech příšer a strašidláků, které jsem jmenoval. Abych tu nemanipuloval s vašimi počty uloženými ve věčně přesmaženém květáku, tak toho tedy nechejme! Tyto příšery se shlukují na tom nejtemnějším koutě vašeho domu, kam vás za žádných okolností nenapadne vkročit. Jsou totiž velmi mazané, ve dne splývají s okolím a jsou takřka neviditelné. V noci předpokládají, že vaše přesezená pr zadek zůstane poslušně válet v posteli a že vás za žádné sit...