Lapač snů
Malá dítka přímo srší fantazií, kreslí fialové stromy, lidičky s úsměvy, zvířata se zelenou srstí. Taktéž činí rozličná kouzla se štětci, staví z kostek mohutné pyramidy, hrají si s plyšáky a tlumočí za ně. Těmto svobodným tvorům jako by požehnal sám Bůh. Ustavičně se smějí, baví se, dělají si legraci z rodičů či ze sourozenců, skákají, běhají, lumpačí. Občas dopadne na zem i nějaká ta slzička za rozbitou vázu nebo převržený květináč. Emocím dávají volný průběh, nestydí se za smích, vztek, pláč. Někdy si neuvědomují co způsobily, když někoho udeřili pěstí, braly to z legrace a nechtěly se nikoho dotknout. Zmíněná váza opět dítkám nepřipomíná že se provinily, jen se na ni podívaly a ihned utekly za zábavou. Děti jsou jako vichřice, jako orkán, který se objeví na jednom místě -bum, třísk, bác, švih- a už rejdí zase někde jinde. Leč s postupujícím věkem fantazie mizí, baráčky a pyramidy z kostek se sesypávají a plyšáci jsou spáleni, nebo kdes odpočívají ve velkém žoku ukrytém ve skříni. E...