Autumn dikt/Podzimní báseň

Vysoko nad dřevěnými obličeji,

kam ještě slunko dosáhne,

dešťové kapky se smějí,

že gravitace je dolů táhne.

Barevné loďky ve velkém oceánu,

se potápí pod hladinu,

plody stromových velikánů,

padají lidem za mikinu.

Holé ruce a jejich duše odešla,

nastala chvíle odpočívat,

mrazík je hůlkou pošimrá,

aby mohly příští rok zpívat.

Zvířecí domovy jsou plné dobrůtek,

od žaludů až po jablka,

veverka, ježek a krtek,

už dozněla pozdimní sloka.

Podzim domaloval svůj poslední obraz,

s paletou odešel za kraj,

za rok si tu dá s létem sraz,

bílé princezničky už volaj.

Ale to otvírám jinou kapitolu,

zima má ještě prázdniny,

má starost o stádo slonů,

co horkem polyká své sliny.