Už je doma

V černé temnotě,

marně se rozhlíží,

to opuštěné kotě,

zánik se k němu plíží.

Neví kde jsou dveře,

kudy se dostat ven,

přestup k nové éře,

do snu hlubokého ponořen.

Most, po němž přechází,

přes řeku zrádnou,

s nadějí se schází,

dobré pocity vládnou.

Láska s duší čistou,

oceán empatie,

starosti tu usnou a

zlo se nenapije.

Dotkni se nebe,

nemá své hranice,

kotě už přede,

nemohlo si přát více...